„Než byly objeveny dostupné léky s kortikoidy, byla řešením takzvaná klimatická léčba v jeskyni. V Sloupsko-šošůvských jeskyních, v Ostrově u Macochy se postavila léčebna pro děti. Polovinu času měly děti cvičit a druhou polovinu odpočívat. Ukázalo se, že po delším, třeba třítýdenním, pobytu v jeskyni měly menší problémy s astmatickými záchvaty v dospělosti. Já jsem se k výzkumu dostal díky Zdeňkovi Buřivalovi, který se v jeskyních zabýval měřením vzdušných iontů,“ vzpomíná na začátky výzkumu pod zemí Zdeněk Roubal z Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií.

Speleoterapie, tedy léčba v jeskynním klimatu, funguje mimo jiné díky vápenci obsahujícím thorium a uran. Rozpadové produkty vedou až k radonu, který poletováním v prostoru ionizuje okolní neutrální částice na záporné, u kterých jsou vědecky prokázané příznivé dopady na lidské zdraví. Krasové jeskyně navíc obsahují hořčíkové a manganové aerosoly, které ulehčují pacientům s astmatem odkašlávání.

Pro správnou zdravotní funkci jeskyně je důležitá její čistota, upozorňuje Roubal: „Pokud by dovnitř chodily děti bez správného režimu, zanesly by tami při veškeré opatrnosti zbytky jídla a vlákna z oblečení. V některých jeskyních se pacienti před léčbou převlékají, jinde v zahraničí zase jednou za čas osekají svrchní vrstvu, třeba solné štoly, což je ale velmi nákladné. Aby to nebylo nutné, je potřeba v jeskyni nastavit dobrý režim. Náš výzkum v krasu začal ve chvíli, kdy bylo potřeba zjistit, jestli se návštěvami dětí jeskyně nevyčerpává, a tím pádem neklesá její léčivý potenciál.“

Výzkumníci se setkali s mnoha problémy. Dlouhý pobyt ve zhruba sedmi stupních není pro bádání ideální, jako větší oříšek se ale ukázala téměř stoprocentní vlhkost, která dokázala během půl hodiny vyřadit z provozu měřicí přístroje. Roubal proto začal s kolegy z FEKT pracovat na vylepšení strojů, které by jim mimo jiné posílaly data průběžně. Z celodenní synchronizace dat se postupně dostali na hodinu.

Vylepšená aparatura momentálně pomáhá výzkumníkům z VUT a Masarykovy univerzity v nepřístupné Amatérské jeskyni. „Zkoumáme vliv vnějšího prostředí na jeskyni. Přes Amatérskou jeskyni teče Punkva napájená stejnou vodou jako okolní vrty a studně zásobující okolní obce, proto je důležité vědět, jestli se její kvalita nemění,“ vysvětluje Zdeněk Roubal. Oproti jeskyni určené na speleoterapii nejsou v Amatérské jeskyni nejen betonové chodníčky, ale ani elektřina. Všechny přístroje proto musí být na baterie a odborníci musí kvůli jejich výměně pravidelně podnikat sestupy do nejdelšího jeskynního komplexu ve střední Evropě. I přes občasné nepříjemnosti se ale Zdeněk Roubal do podzemí vrací rád: „Třeba v říjnu přišla povodeň a jen s velkým štěstím jsme zrovna neměli nainstalované naše nejdražší přístroje, jinak bychom o ně přišli. Pořád nás zajímá, jaký vliv mají lidé a jejich činnost na samotné jeskyně. U některých jevů zatím stále nevíme, proč se dějí. Chceme to zjistit a pomoct udržet jeskyně pořád tak krásné, jako jsou.“