O své vědecké práci mluví jen nerada. Jak sama říká, po všem, co zažila, už se nedovede brát smrtelně vážně. To nic nemění na skutečnosti, že byla letos za svůj badatelský přínos nominována na Cenu Milady Paulové, udělovanou každoročně ženám vědkyním za celoživotní přínos. V roce 2020 se cena udělovala v oblasti elektrotechniky. Eva Gescheidtová zde byla představena jako výzkumnice se zaměřením na problémy přístrojů při měření vlastností neharmonických signálů, na zpracování analogových i digitálních signálů a zpracování medicínských obrazů. Ve spolupráci s pracovníky Ústavu přístrojové techniky AV ČR pracovala po značnou část svého profesního života na řešení problémů spojených s magnetickou nukleární rezonancí, návrhem měřicích sekvencí, filtrů a posléze zpracováním obrazů snímaných MRI.
„Elektrotechnika mi zřejmě byla přisouzena už v době, kdy si moje těhotná máma přivodila lehký úraz elektrickým proudem. Coby batole jsem pak kopírovala činnost svého otce a dvěma kovovými jehlicemi zkoumala, zda je v elektrické zásuvce napětí. Naštěstí se to obešlo bez vážné újmy na zdraví, stejně jako u několika podobných pozdějších příhod,“ vzpomíná vědkyně. V tom, proč šla po maturitě na techniku, ale žádnou vědu hledat netřeba. Když si podala přihlášku na elektrofakultu, maminka, která ji viděla spíše na medicíně, byla přesvědčena, že je to otcova práce. „Otec v roce 1962 spoluzakládal tehdejší katedru teoretické a experimentální elektrotechniky, ale pravým důvodem, proč jsem se hlásila na VUT, byl můj budoucí manžel, který již na FE VUT studoval. Byla jsem zamilovaná, tak jsem tam musela taky,“ směje se Eva Gescheidtová.
Vybrala si obor elektrotechnologie. Tenkrát byly v ročníku tři dívky, ale po studiu už byla jako aspirantka jediná. „Zůstala jsem na škole jako aspirantka, což je pro ženu výborné řešení. Pracovat jako akademická pracovnice je mnohem svobodnější. Když onemocní děti, vždycky se to dá nějak vyřešit, zatímco v praxi by to nebylo snadné,“ říká oceňovaná vědkyně, na kterou se zpočátku kvůli otci dívali jako na protekční dítě. O to usilovněji pracovala a o publikace, výstupy i impakty neměla nouzi.
Na doktorském studiu začínala měřicí technikou a dodnes přednáší předmět Měření v elektrotechnice. „To je můj obor. Habilitaci a později profesuru už jsem pak získala v oboru Teoretická elektrotechnika se specializací na magnetickou rezonanci. Obojí vyplynulo ze spolupráce s nynějším kolegou, dříve pracovníkem Akademie věd, s kterým jsme řešili několik projektů.“ V letech 2002–2015 se intenzivně zabývala projekty zaměřenými na magnetickou rezonanci, od roku 2015 se projektů účastní už jen jako poradkyně a samozřejmě učí.
Zlobí ji, že akademičtí pracovníci jsou odváděni od vědy a výuky spoustou úředních výkonů, takže se mohou jen těžko soustředit na vědeckou práci. „Výzkum na univerzitách při výuce a velké byrokratické zátěži nemůže nikdy dosáhnout úrovně, jaká je třeba na Akademii věd, kde mají pro práci klid, a navíc obrovskou finanční podporu. To, že jsme na univerzitách tlačeni k výkonům za neustálého hodnocení, nás stojí čas a mnohdy naruší psychickou pohodu nutnou k odborné práci,“ stýská si uznávaná vědkyně a dodává: „Věda se časem ohodnotí sama tím, že její výsledky budou mít uplatnění v praxi!“
Eva Gescheidtová byla a je členkou výborů několika světových konferencí pořádaných zahraničními organizátory a členkou redakčních rad odborných časopisů vedených ve světové databázi. „Už jsem si ponechala jen jednu sekci, v dalších konferencích jsem členkou organizačních výborů a zasedám v ediční radě jednoho zahraničního časopisu.“ Úctyhodných 15 let byla členkou Akademického senátu, kde pracovala v Legislativní komisi a Komisi pro tvůrčí činnost. V současné době je členkou Rady pro vnitřní hodnocení VUT. V letech 2006–2017 byla členkou Vědecké rady FEKT.
Za velkou bolest považuje podfinancování výuky na vysokých školách. Ale pracovat s mladými lidmi ji vždycky bavilo, kromě přednášek předmětu Měření v elektrotechnice pro české i zahraniční studenty učí teoretickou elektrotechniku v laboratořích. Studenti jsou podle ní jako všude jinde, ale některým dnes chybí schopnost samostatného myšlení a jednání a elementární základy chování. „Nedá mi to a snažím se jim předat něco z etikety.
Jsem přesvědčena, že nemáme ze studentů vychovávat jen odborníky, ale i osobnosti se zdravým sebevědomím a vhodným chováním, které pak o to lépe najdou v praxi uplatnění,“ říká pedagožka, kterou inspiroval její profesor technologie Karel Kocman, odchovanec a někdejší zaměstnanec Františka Křižíka. „Na poslední přednášce v mém prvním ročníku studia nám řekl: Poslední přednášku budeme věnovat etiketě, protože technolog je hvězda nejjasnější mezi jasnými hvězdami a vy se musíte umět chovat. Tenkrát měli technologové v provozu opravdu významné postavení, a i když já osobně jsem tu fabriku nikdy nezažila, dodnes si to pamatuju.“
Eva Gescheidtová zdůrazňuje, že k brněnské technice má opravdu silný vztah: „VUT si vážím, je to moje alma mater, můj život, nebude se mi odcházet snadno.“ Přesto je nejvíc hrdá na své děti, na svou rodinu. Tam si může být jistá, že sama před sebou obstála. „Moje krédo je chovat se tak, abych se za to nikdy nemusela stydět. To mi říkala máma. Nikomu neubližovat, a pokud to jde, tak pomáhat.“
Zdroj: Časopis Události na VUT 4 2020/21
Eva Gescheidtová: Ze studentů musíme vychovat nejen odborníky, ale i osobnosti
Jako studentka Fakulty elektrotechnické přišla na VUT v roce 1969 a školu už neopustila. Eva Gescheidtová z Ústavu teoretické a experimentální elektrotechniky má na svém kontě dlouholetý výzkum, přesto na první místo staví úlohu školy jako vzdělávací instituce a v životě považuje za nejdůležitější slušnost. I o té se s oblibou zmiňuje svým studentům na přednáškách.O své vědecké práci mluví jen nerada. Jak sama říká, po všem, co zažila, už se nedovede brát smrtelně vážně. To nic nemění na skutečnosti, že byla letos za svůj badatelský přínos nominována na Cenu Milady Paulové, udělovanou každoročně ženám vědkyním za celoživotní přínos. V roce 2020 se cena udělovala v oblasti elektrotechniky. Eva Gescheidtová zde byla představena jako výzkumnice se zaměřením na problémy přístrojů při měření vlastností neharmonických signálů, na zpracování analogových i digitálních signálů a zpracování medicínských obrazů. Ve spolupráci s pracovníky Ústavu přístrojové techniky AV ČR pracovala po značnou část svého profesního života na řešení problémů spojených s magnetickou nukleární rezonancí, návrhem měřicích sekvencí, filtrů a posléze zpracováním obrazů snímaných MRI.
„Elektrotechnika mi zřejmě byla přisouzena už v době, kdy si moje těhotná máma přivodila lehký úraz elektrickým proudem. Coby batole jsem pak kopírovala činnost svého otce a dvěma kovovými jehlicemi zkoumala, zda je v elektrické zásuvce napětí. Naštěstí se to obešlo bez vážné újmy na zdraví, stejně jako u několika podobných pozdějších příhod,“ vzpomíná vědkyně. V tom, proč šla po maturitě na techniku, ale žádnou vědu hledat netřeba. Když si podala přihlášku na elektrofakultu, maminka, která ji viděla spíše na medicíně, byla přesvědčena, že je to otcova práce. „Otec v roce 1962 spoluzakládal tehdejší katedru teoretické a experimentální elektrotechniky, ale pravým důvodem, proč jsem se hlásila na VUT, byl můj budoucí manžel, který již na FE VUT studoval. Byla jsem zamilovaná, tak jsem tam musela taky,“ směje se Eva Gescheidtová.
Vybrala si obor elektrotechnologie. Tenkrát byly v ročníku tři dívky, ale po studiu už byla jako aspirantka jediná. „Zůstala jsem na škole jako aspirantka, což je pro ženu výborné řešení. Pracovat jako akademická pracovnice je mnohem svobodnější. Když onemocní děti, vždycky se to dá nějak vyřešit, zatímco v praxi by to nebylo snadné,“ říká oceňovaná vědkyně, na kterou se zpočátku kvůli otci dívali jako na protekční dítě. O to usilovněji pracovala a o publikace, výstupy i impakty neměla nouzi.
Na doktorském studiu začínala měřicí technikou a dodnes přednáší předmět Měření v elektrotechnice. „To je můj obor. Habilitaci a později profesuru už jsem pak získala v oboru Teoretická elektrotechnika se specializací na magnetickou rezonanci. Obojí vyplynulo ze spolupráce s nynějším kolegou, dříve pracovníkem Akademie věd, s kterým jsme řešili několik projektů.“ V letech 2002–2015 se intenzivně zabývala projekty zaměřenými na magnetickou rezonanci, od roku 2015 se projektů účastní už jen jako poradkyně a samozřejmě učí.
Zlobí ji, že akademičtí pracovníci jsou odváděni od vědy a výuky spoustou úředních výkonů, takže se mohou jen těžko soustředit na vědeckou práci. „Výzkum na univerzitách při výuce a velké byrokratické zátěži nemůže nikdy dosáhnout úrovně, jaká je třeba na Akademii věd, kde mají pro práci klid, a navíc obrovskou finanční podporu. To, že jsme na univerzitách tlačeni k výkonům za neustálého hodnocení, nás stojí čas a mnohdy naruší psychickou pohodu nutnou k odborné práci,“ stýská si uznávaná vědkyně a dodává: „Věda se časem ohodnotí sama tím, že její výsledky budou mít uplatnění v praxi!“
Eva Gescheidtová byla a je členkou výborů několika světových konferencí pořádaných zahraničními organizátory a členkou redakčních rad odborných časopisů vedených ve světové databázi. „Už jsem si ponechala jen jednu sekci, v dalších konferencích jsem členkou organizačních výborů a zasedám v ediční radě jednoho zahraničního časopisu.“ Úctyhodných 15 let byla členkou Akademického senátu, kde pracovala v Legislativní komisi a Komisi pro tvůrčí činnost. V současné době je členkou Rady pro vnitřní hodnocení VUT. V letech 2006–2017 byla členkou Vědecké rady FEKT.
Za velkou bolest považuje podfinancování výuky na vysokých školách. Ale pracovat s mladými lidmi ji vždycky bavilo, kromě přednášek předmětu Měření v elektrotechnice pro české i zahraniční studenty učí teoretickou elektrotechniku v laboratořích. Studenti jsou podle ní jako všude jinde, ale některým dnes chybí schopnost samostatného myšlení a jednání a elementární základy chování. „Nedá mi to a snažím se jim předat něco z etikety.
Jsem přesvědčena, že nemáme ze studentů vychovávat jen odborníky, ale i osobnosti se zdravým sebevědomím a vhodným chováním, které pak o to lépe najdou v praxi uplatnění,“ říká pedagožka, kterou inspiroval její profesor technologie Karel Kocman, odchovanec a někdejší zaměstnanec Františka Křižíka. „Na poslední přednášce v mém prvním ročníku studia nám řekl: Poslední přednášku budeme věnovat etiketě, protože technolog je hvězda nejjasnější mezi jasnými hvězdami a vy se musíte umět chovat. Tenkrát měli technologové v provozu opravdu významné postavení, a i když já osobně jsem tu fabriku nikdy nezažila, dodnes si to pamatuju.“
Eva Gescheidtová zdůrazňuje, že k brněnské technice má opravdu silný vztah: „VUT si vážím, je to moje alma mater, můj život, nebude se mi odcházet snadno.“ Přesto je nejvíc hrdá na své děti, na svou rodinu. Tam si může být jistá, že sama před sebou obstála. „Moje krédo je chovat se tak, abych se za to nikdy nemusela stydět. To mi říkala máma. Nikomu neubližovat, a pokud to jde, tak pomáhat.“
Zdroj: Časopis Události na VUT 4 2020/21
Příloha
| Odpovědná osoba | Ing. et Ing. arch. Jana Němcová |
|---|---|
| Datum publikování |
Firemní spolupráce
Řešíte problém, s kterým si nevíte rady?
Obraťte se na naši fakultu. Pomůžeme vám!
Zjistit více o firemní spolupráci