Na tištěné violoncello hraje koncertní mistr filharmonie i hokejista
Věděli jste, že když cestuje violoncellista se svým nástrojem, musí mu kupovat další letenku? To se už docela prodraží a ani příplatek nemusí zmírnit obavu z poškození nástroje někdy i za stovky tisíc korun. Na českém trhu se loni na jaře objevila novinka, která se vejde do obalu od houslí. Leckterým fanouškům klasické hudby mohla připadat příliš troufalá a možná odsouzená k neúspěchu, violoncello z 3D tiskárny absolventa VUT ale získalo ve veřejné sbírce víc než milion korun a představilo se i na prknech brněnské filharmonie.
„Vanessa-Mae se také neohlíží na to, že Stradivari vyráběl housle před 400 lety nějakým způsobem. Snaží se inovovat a být zajímavá pro mladou generaci, hrát jinak,“ usmívá se do kamery počítače Jan Tobolík ze zasedací místnosti své přerovské firmy, kam se vrátil po studiu na tehdejší Fakultě elektrotechniky a informatiky VUT. Na stole stojí vedle obrazovky ústřední aktér rozhovoru – violoncello na míru vytištěné za sto hodin pomocí 3D tisku. Nemá tradiční oblé tvary s vyřezávanými otvory, hřejivé lakované dřevo a že jde o hudební nástroj napovídají především struny natažené na červeném plastovém hmatníku.
Hybatelem nápadu byla koronavirová krize a popularita 3D tisku. Místo obličejových štítů ale nakonec začal Jan Tobolík se svým kolegou Ondřejem Kratochvílem na přístrojích tisknout hudební nástroje. S nápadem přišel Kratochvíl, který nejen na violoncello hraje, ale také vyučuje. „V době pandemie musel být kolega zavřený doma a nemohl cvičit. Respektive mohl, ale jeho sousedé v domě z toho nebyli moc nadšení. Chtěl si pořídit tiché cello, ale žádné pro sebe vhodné na trhu nenašel,“ vzpomíná na loňské jaro Tobolík.
Máme zákazníka, který vlastní jachtu a chce cvičit i na dovolené u moře.
Oběma bylo jasné, že znělý tón smyčcového nástroje musí přesunout z panelákových chodeb do sluchátek, aby byli spokojení nejen sousedé, ale také hudebníci. Cello navrhli jen s tím nejnutnějším potřebným ke hře, tedy s opěrkami na hruď, ruku a kolena a také s bodcem. Do těla nástroje nainstalovali elektroniku a snímače včetně konektorů pro připojení sluchátek a reproduktoru. Cenou dokáží konkurovat nejlevnějším alternativám na trhu, podle svých slov je ale všemi výhodami několikanásobně předčí.
ČTYŘI VIOLONCELLA V DODÁVCE A STRES
„Když kolega potřeboval odjet na koncert s kapelou se čtyřmi violoncelly, museli brát dodávku. Chtěl cello, které si poskládáte jako švýcarský kapesní nůž,“ poukazuje na další přednost Jan Tobolík a dodává, že se jejich cello vejde do obalu o rozměrech houslí. To pomůže nejen při cestování, ale uleví i zádům školáků, kteří si přenáší nástroj z domu do hudební nauky. MyCello, jak se projekt jmenuje, se vyrábí v šesti velikostech a nejmenším zákazníkům je kolem pěti let.
Největší předností MyCella není ale skladnost, ani možnost nechat si ho vytisknout ze svítícího materiálu, ale tvorba špičkového nástroje na míru hudebníkovi. Protože violoncella nemají pražce jako třeba kytara, na strunách se hráči orientují bezchybně díky hmatové paměti. Ve chvíli, kdy se byť mírně změní zakřivení místa, kde si hudebník opírá palec, musí si na nový nástroj dlouho zvykat, než ho zase stoprocentně ovládne.
PLAVKY, OPALOVACÍ KRÉM, MYCELLO
„Když změříme zhruba šest parametrů, vytvoříme poměrně levnou kopii dřevěného nástroje. Člověk si může MyCello vzít na dovolenou, hrát doma a nikoho neruší,“ upozorňuje Jan Tobolík, že jejich ambicí není tradiční violoncella nahradit, ale doplnit pro ty situace, kdy se dřevěný nástroj nehodí. „Máme zákazníka, který vlastní jachtu a chce cvičit i na dovolené u moře. Jeho dřevěné cello se mu vždy rozklížilo, to se mu s tímhle nestane,“ směje se informatik.
Nejsou tedy cella přerovského podnikatele jen výstředním doplňkem bytu? „Poctou pro mě bylo, když si ještě v rámci crowdfundingové kampaně MyCello pořídil mistr brněnské filharmonie Pavel Šabacký. Letos po 38 letech končil a v rámci rozlučkového večera odehrálo kvarteto téměř polovinu skladeb na naše cella. Celých 38 let hrál na klasický nástroj a na závěr své kariéry ukázal, že se nebojí jít do moderní technologie,“ chlubí se absolvent brněnské techniky. Tištěné cello není přitom jen pro profesionály: „Máme zákazníky, kteří nám řekli, že o hře na violoncello uvažovali, ale až naše MyCello je přimělo to zkusit. Jedním z nich je třeba přerovský hokejista.“
Dalším krokem je zkusit vytisknout kovové komponenty, vypustit do prodeje řadu s lepšími snímači, ale také třeba zjistit, jak 3D tisk nastavit, aby plast zvuk netlumil, ale naopak lépe nesl. „Máme vytištěný funkční prototyp kontrabasu. Lidé se nás ptali, jestli jim můžeme vyrobit violu,“ potěšeně přiznává Jan Tobolík a naznačuje, že pokud bude zájem dostatečný, ani tam se inovace hudebních nástrojů nemusí zastavit.
Zdroj: zvut.cz
Zdroj: zvut.cz
Odpovědná osoba | Ing. et Ing. arch. Jana Němcová |
---|---|
Datum publikování |
Firemní spolupráce
Řešíte problém, s kterým si nevíte rady?
Obraťte se na naši fakultu. Pomůžeme vám!
Zjistit více o firemní spolupráci