Nad zeleným polem zarostlým kukuřičnými klasy přelétá velký dron a fotí. Když je hotovo, sletí na zem a tehdy začíná Jiřímu Janouškovi o něco méně akční část výzkumu. Na Fakultě elektrotechniky a komunikačních technologií VUT zkoumá fotky, které pořídila multispektrální kamera a snaží se z nich vyčíst, jestli je zrovna teď nejlepší čas kukuřici sklidit, nebo ještě pár dní počkat.

„Každá čočka na kameře vyfotí jeden obrázek v úzkém spektru. Pro nás je běžným pohledem taková fotka černobílá, ale při jejich vzájemném porovnání jsou vidět velké rozdíly. V programu z nich složím mapy odrazivostí a dopočítávám z nich různé vegetační indexy,“ ukazuje na barevný záznam pole Jiří Janoušek. Různé odstíny ukazují zjednodušeně zdravotní stav rostliny. Infračervená kamera dokáže například rozpoznat na dálku z listů, zda rostlina už nezačíná usychat.

Momentálně se zemědělci spoléhají na satelitní snímky, ty mají ale zhruba desetkrát nižší rozlišení než dron, a pokud je nad oblastí zataženo, nelze je použít. Satelit také nad místem prolétá zhruba jednou za pět dní, a to už může znamenat značné prodlení. Čas je problém také u chemických rozborů, kdy se z kukuřice na poli odebírají vzorky ručně.

„Když odeberou vzorky, musí třeba týden čekat na výsledky a dobu sklizně spíš odhadovat. Napadlo je zkusit najít metodu, která by přesnou dobu sklizně určila nejlépe ještě ten den, aby třeba druhý den věděli, že už je doba optimální. Nebo aby se týden předem udělalo měření a oni věděli, že ideální doba sklizně bude zhruba za čtrnáct dní, nebo už je naopak pozdě,“ poukazuje Janoušek na časový tlak. Pro zemědělce může být promeškání ideálního období sklizně třeba jen o pár dní obrovskou ztrátou.

Na Ústavu teoretické a experimentální elektrotechniky FEKT VUT se už třetím rokem snaží doktorand Janoušek vyzkoumat, jestli je možné z obrazů vyfocených multispektrální kamerou dronu zjistit přesné chemické složení kukuřice. Naštěstí se ukazuje, že jeho předpoklad platí.

A co je pro určení ideální doby sklizně zásadní? „U kukuřice je nejdůležitější podíl sušiny. Zemědělci jsou schopni přepočítat ji na dojivost krav, tedy až na litry mléka,“ nadšeně vysvětluje Jiří Janoušek. „Vylétnu s dronem nad pole, zjistím jeho vegetační index a zemědělec bude vědět, že po krmení touto konkrétní kukuřicí vydojí kráva tolik mléka. Pro ně jsou to naprosto konkrétní sumy.“

Téma si vybral Jiří Janoušek jako svou disertační práci a vzhledem k tomu, že spolupracuje s firmou NutriVet, která se chemickým rozborům dlouhodobě věnuje, měl pro výzkum ideální podmínky: „Snímkovali jsem kukuřici od začátku růstu, abychom ji sledovali po celou dobu. Nejintenzivnější část je třeba měsíc před sklizní. Domluvili jsme se, že část pole nesklidili a nechali nám ji pro zkoumání rozdílů po sklizni. V té nejintenzivnější části jsme jezdili dvakrát týdně na pole, společnost NutriVet pokaždé odebírala vzorky a já jsem létal s dronem nad polem a fotil multispektrální snímky.“

Dron vyzkoušel na polích velkých firem u Velkých Bílovic, Letovic, ale třeba i u Nového Jičína. Kromě různých hybridů kukuřice se zaměřuje i na další krmivo – vojtěšku. Do budoucna pak plánuje snímkováním doplnit i sklizeň obilovin.

Podle Jiřího Janouška se nemusí hospodáři bát, že by je snímkování dronem finančně zruinovalo: „Týden prodlení může zemědělce stát i miliony, takže takové měření je pro ně zanedbatelná částka.“