Na fakultě minulý týden proběhlo měření zatmění Slunce

Zatmění Slunce je vždy velká událost pro všechny astronomy. Tohoto přírodního jevu, který se dá dobře předvídat, ale nedá se simulovat a nijak ovlivnit, využili minulý týden vědci z Ústavu elektroenergetiky. Ti v průběhu celého zatmění zaznamenávali a sledovali, jak se mění celkový jas našeho přirozeného zdroje světla a i to, jak se zatmění projevilo na celkové osvětlenosti povrchu Země.

„Vždy je to unikátní záležitost a každé zatmění Slunce bude jiné. I když je toto zatmění jen částečné, nabízí velmi výjimečnou konfiguraci světelných zdrojů – velmi intenzivní Slunce a prakticky velmi tmavý Měsíc, jehož povrch (přivrácená strana) je osvětlován pouze odrazem světla od Země. Ve chvíli zatmění i částečného, je i toto odražené světlo menší než obvykle,“ říká k samotnému zatmění Petr Baxant, který se dlouhodobě světelné technice na fakultě věnuje.

„Slunce je pro nás tak trochu přírodní normál jasu, a to velmi vysokého. Hodnoty jasu se pohybují přes 1,5 miliardy cd.m-2, což je ve srovnání s běžnými světelnými zdroji výrazně intenzivnější zdroj jasu. Umělé zdroje světla dosahují jasy asi tisíckrát menší, v praxi spíše deset až sto tisíckrát menší. Displej mobilního telefonu nemá jas zpravidla větší než 300 cd.m-2, což je 5 milionkrát méně,“ vysvětluje dále Per Baxant.

Vědci k pozorování využili nový jasový analyzátor, který nedávno představili, má velmi úzký zorný úhel a dokáže rozlišovat velmi jemné detaily. „Zajímalo nás, jaký je rozdíl mezi dvěma generacemi jasových kamer s různou optikou a zda jsme schopni získat řádově stejné hodnoty. Měření těchto velmi vysokých intenzit vyžaduje snížit citlivost měřicí aparatury, aby nedošlo k přesycení snímače. K tomu je nutné použít neutrální filtr a v našem případě propustit cca 1/1000 energie dále do kamery. V zachyceném obraze částečně zatemněného Slunce máme mapu jasu povrchu s detaily takovými, že je možné rozlišit sluneční skvrny. Jelikož stále pracujeme na do kalibrování tohoto optického systému, nemůžeme zatím s malou nejistotou sdělit, jaké jasy Slunce přesně má, resp. jak je vidíme z povrchu Země, ale i tak jsou obrazy velmi působivé,“ uzavírá Petr Baxant.

Vědci dále zaznamenávali data osvětlenosti pomocí dvou přesných luxmetrů. Jeden měřil celkovou osvětlenost a druhý pouze nepřímou osvětlenost. Z těchto dvou hodnot se dá určit osvětlenost přímá. Data je však nutné teprve zpracovat.